Zajímavost: V německé Žitavě se po fasádách paneláků procházejí lidé a zvířata

Zdroj: Novinky.cz
Autor: Vratislav Konečný

V Žitavě chodí po fasádách paneláků lidé i zvířata

Do saské Žitavy se jezdí v současnosti převážně za levnými nákupy. Město bylo v dávné historii součástí Království českého, to k němu patřila Horní Lužice, dalším významným bodem minulosti bylo uskupení hornolužického Šestiměstí.

Byl to svazek vojenský a obchodní, tehdy byla Žitava významným střediskem plátenictví, dvě postní plátna jsou hlavním tahákem zdejšího turismu.

Za třicetileté války byla útočištěm pro české exulanty, přišlo sem na tisíc rodin, jejich příslušníci se do 19. století podíleli významnou měrou na kulturním obraze města. Za sedmileté války zničila rakouská vojska přes 80 procent města.

Přesto se tu několik starých památek najde – stará Solnice, bývalý františkánský konvent s kostelem svatých Petra a Pavla, nyní je zde muzeum. Dále třeba kostel sv. Kříže a na Marktplatzu nedaleko novodobé radnice stojí nejstarší dům města - Dornspachův. Hodně budov je postaveno v secesním stylu, za povšimnutí stojí i domovní portály.

Málo známé sídliště

Ve městě, které je výchozím bodem do Žitavských hor, je také mnoho opuštěných budov, ale značná část Žitavy je opravená a čistá. Co ale překvapí a o čem mnoho návštěvníků neví, je několik zrekonstruovaných paneláků. O nich jsem se dozvěděl až v infocentru na náměstí, kde mě zaujal jejich obrázek. Moc jsem tomu nevěřil, ale když jsem se přiblížil polorozpadlou uličkou, byl to trochu šok v dobrém slova smyslu.

Sídlišťátko tvořené Grüne a Rossenstrasse působí trochu jako filmová kulisa, i když nevím, co by se tu mohlo točit. Šest domů postavili někdy v osmdesátých letech minulého století a byly socialisticky nudné, šedé, nezajímavé.

Mandavský lesk

Pak na nich zapracovala architektka Conny Glogerová z berlínského projektového studia Sparkling, k ní se přidal umělec Sergej Alexander Dott (1959) a ze žitavské nudy vystřihli největší německý popartový Gesamtkunstwerk nazývaný Mandavský lesk (Mandauer Glanz). Mandava je říčka protékající Žitavou.

Gesamtkunstwerk (integrální či souhrnné umění) je označení díla, v němž je spojeno současně více druhů umění, např. hudba, poezie, tanec/pantomima, architektura a malba (Wikipedia).

Fasády domů mají pastelové až kýčovité barvy, po nich lezou různé, zřejmě betonové, figuríny, jistě, odlehčené, aby to vše drželo a neodervalo se ze stěn.

Kráva koukající do okna

Jsou tu lidské i zvířecí postavy. Když tak lezou na prázdných bočních stěnách, je to hezké, ale ještě zajímavější jsou okolo oken, kdy do bytu čučí třeba kráva nebo kozoroh. K tomu se tu procházejí andělé, paní s psíkem, jinde jsou ve fasádě zasazeny koule, prostě trochu blázinec.

Na stříškách nad vchody stojí jiné postavy, mezi dvěma domy je přes celou ulici natažena kovová šroubovice DNA, na stropech v průchodech uvidíte zlaté lístky. Při procházení ulicí jsem slyšel z neviditelných reproduktorů ptačí štěbetání, do toho zpívali opravdoví živí ptáci, ty umělé zřejmě na noc vypínají.

Nápad asi přinesl i finanční zisk, podle infocentra jsou téměř všechny byty pronajaté.

Další počin dvojice Glogerová/Dott je v berlínském Treptowě, tam naistalovali na fasádu monumentální květiny.

Blumenuhr se zvonkohrou

Rozhodně těch pár domů stojí za návštěvu, zrovna jako asi o kilometr opačným směrem Květinové hodiny, u nich je naistalována zvonkohra. Měla by běžet od 8.15 do 20 hodin, bohužel nefungovaly. Tak jsem si aspoň na pár minut sedl v parčíku a pozoroval, jak rafije poposkakují.

Ve městě je ještě několik barevných artefaktů sochařského umění, spíše vypadají jako z dětského hřiště, ale oko potěší.